Temná svatba – návrat do pokřivené pohádky | RECENZE

Temná svatba navazuje přímo na předchozí události a přiznám se, že mi chvíli trvalo, než jsem se znovu zorientovala. Příběh je od začátku v plném proudu, postav přibylo a vyprávění se ne vždy zastaví, aby čtenáři všechno připomnělo. Jakmile jsem se ale chytila, znovu mě pohltila zvláštní směs kleteb, magie, nebezpečí a pohádkových motivů, které už dávno nejsou tak nevinné, jak si je pamatujeme z dětství.

Tenhle díl na mě působil ještě temněji než Spící princ. Pohádkové motivy zde nejsou jen hezkou kulisou, ale často získávají znepokojivou, téměř hororovou podobu. Autorka se nebojí drsnějších scén ani tísnivé atmosféry, a právě to mě na sérii baví asi nejvíc. Nečekejte bezpečný svět, v němž všechno směřuje ke šťastnému konci. Tady pohádky bolí. A občas dost.

Temnější, drsnější a více v duchu Grimmů

Raina pokračuje ve své cestě za insigniemi a spolu s ní se dostáváme k dalším pohádkám, novým postavám i nebezpečím. Líbilo se mi, že autorka svět znovu o něco rozšířila a ukázala ho z dalších perspektiv. Některé nápady mě opravdu zaujaly a je vidět, že fantazie jí rozhodně nechybí. V nejlepších momentech má Temná svatba přesně tu atmosféru, kterou od temného retellingu očekávám: je zvláštní, krutá, melancholická a přitom stále láká číst dál.

Zároveň jsem ale měla pocit, že děj místy zabíhá do přílišných detailů. Některé pasáže by podle mě snesly zkrácení, protože občas zpomalují tempo. Vyloženě jsem se nenudila, ale několikrát jsem se přistihla, že čekám, kdy příběh znovu nabere spád. Temná svatba má spoustu nápadů – možná až tolik, že se mezi nimi občas ztrácí tah na branku.

Postavy jsou v tomhle díle výraznější, ale ne všechny mi sedly. Raina mě občas rozčilovala víc než v prvním díle a některým jejím rozhodnutím jsem úplně nerozuměla. Na druhou stranu je sympatické, že není dokonalá. Chybuje, jedná zbrkle a někdy si sama komplikuje život.

Mnohem více prostoru dostávají také vedlejší postavy a některé mě příjemně překvapily. Nejvíc mě ale pořád baví ty, u nichž si člověk nikdy není jistý, co od nich čekat. Komu věřit? Kdo něco skrývá? A kdo je ve skutečnosti nebezpečnější, než se na první pohled zdá?

„V noci, když všechno spalo, vstala a vybrala ze svých cenností tři věci – zlatý prsten, zlatý kolovrátek a zlaté přadeno; troje šaty ze slunce, měsíce a hvězd vložila do ořechové skořápky, oblékla si plášť z tisícera kůží a obličej a ruce si začernila sazemi. Pak se odevzdala Bohu a vydala se na cestu…“ – z pohádky bratří Grimmů „Kosmáček“

Zvraty, výhrady a konec, který láká na pokračování

Ačkoli jsem ke knize měla několik výhrad, především k její délce a občasné překombinovanosti, Temná svatba mě nakonec dokázala udržet v napětí. Druhá polovina je svižnější, zvratů přibývá a atmosféra postupně houstne. Tentokrát jsem se snažila odhadnout, kam celý příběh směřuje, ale úplně jsem se netrefila. A právě to mě baví. Závěr mě překvapil a především nalákal na další díl, což je přesně to, co by pokračování mělo dokázat.

Temná svatba pro mě nebyla bezchybná, ale rozhodně potvrdila, že tahle série má co nabídnout. Je temná, nápaditá, místy znepokojivá a rozhodně nešetří pohádkové postavy ani čtenáře. Pokud máte rádi retellingy, které nejsou přeslazené, ale naopak drsné, tajemné a trochu hororové, tahle série by vás mohla hodně bavit.