Recenze na knihu
Ďáblův potok Todd Keisling

Skvělá anotace, krásná obálka, ale pro mě teda tak trochu zklamání... Popis všeho, co se za Staufordem ve středu malé osady dělo a jak se šestice dětí, společně se svými prarodiči dostala ze spárů sekty, mě bavil. Některé hlavní postavy mi byly i sympatické, hlavně Jack a jeho babička Imogene a taky Jackova sestra Stephanie, která měla skvělý hudební vkus.. Všechno bylo super až do cca půlky knihy, kde se všechno zvrtlo... Pak už to bylo hlavně o černém hlenu, který všem vytejkal odevšad a všichni měli neskonalou touhu si to v tom slizu rozdávat. No nic, nechci toho prozradit zas moc. Každopádně já nikdy nechci od knihy vyloženě odrazovat, tohle je rozhodně kniha, která se může spoustě lidí líbit - máte rádi temná božstva, která se snaží skrze lidské schránky a dětské obětiny dostat na zemi a vytvořit nový ráj? Nebo spousty nechutných scén, kde lidi roní černé slzy a odpadávají z nich červi, zatímco hoří zaživa? Tak tohle je kniha pro vás! Samozřejmě to trochu zlehčuju. Každému se líbí něco jiného a to je naprosto v pořádku. Mě kniha zkrátka nesedla (druhá půlka, ta první byla dobrá), ale to neznamená, že ji někdo nebude považovat za knihu roku.. •••••••••••••••••••••••••••• Knihu jsem četla v rámci #spoluprace s KNIHY DOBROVSKÝ, Děkuji!

Téma knihy se mi líbilo, ale určitě bych vynechala sexuální scény, které na mě byli dost perverzní. Ale je to jen můj pocit, takže to neznamená, že by kniha byla špatná. Také mi přišlo, že se děj zbytečně táhl. Vím, že tuto knihu bych si podruhé nepřečetla.

Tato kniha mě nezaujala....

Tohle teda byla jízda. Nejsem nábožensky založena a tak číst tuhle knihu pro mě bylo že začátku náročné. Všechna ta víra a řeči kolem. Nakonec jsem se do příběhu začetla a prostě masakr. Není to můj obvyklý žánr ale stálo to za to. Hlavně jsem fandila Rileymu a byla to za mě nejlepší postava.

Konečně zase horor, jak si ho představuji... Ufff... jak to jen nastínit bez spojlerů... Pokusím se... V roce 1983 se u Ďáblova potoka stalo něco, co sice naoko dopadlo dobře, ale po třiceti letech to znovu ožilo. Takže: "jehňátka moje"... jak to vidíte? Jak nahoře, tak dole? Nebo naopak? Jednoduše - tahle kniha je jízda... to doslova... a bez ohledu na to, že se rozjezd může zdát klidně i pomalý. Ale ten rozjezd vás připraví na to, co od koho asi tak můžete čekat... Šest proklatých dětí... Byly zachráněné právě při události roku 1983... Do toho babička jednoho z těchto dětí... Prostě... připravte se na zapletenec velmi napínavý! Jeho rozpletení není jen tak... Červi, černý sliz a modře zářící oči? Jen rutina. Garantuji vám, že nudit se rozhodně nebudete. Máte bujně rozvinutou fantazii? Tak v tom případě je tahle kniha to pravé pro vás! Já si to užila parádně! Bomba obálka (a to na ně nedám), včetně hřbetu knihy.

nemam co napsat, nelibila se mi

Dobře se četlo :-)

Taky Vás tak magicky láká k přečtení obálka a anotace? Obálka je naprostý hororový skvost a anotace láká k přečtení.. Začneme tím, že opravdu tleskám autorovi za originální příběh, který můžeme nazývat hororem. Pokud jste zvyklý na takové ty rychlé knihy, tak toto je něco jiného. Tady to zlo jde po malých krůčkách přímo k Vám. A mě to sakra bavilo! Každopádně dalo by se tu i škrtat, dlouhé popisy věcí bych tu mít nemusela. Popis obrazu v hospodě na pomalu stránku mi přijde opravdu zbytečný. A pak přišla zápletka a konec a tím se to celé pokazilo. Zápletka jako taková byla fajn, i když na můj vkus zbytečně složitá a hodně natahovaná. To temno, které zápletku provázelo, to jsem opravdu nepochopila. Jsem opravdu hodně tolerantní, nehledám logiku, ale tohle byla šílená fantasmagorie bohužel nemůžu být konkrétní, ale to byla naprostá šílenost a fakt to muselo být až tak moc přehnaný? Kniha jako taková by nebyla špatná, až na ty šílenosti, které jí provázely. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, ale celkový dojem nebyl to pravý ořechový. Pokud bych měla hodnotit ⭐ 3/3,5 *Kniha mi byla poskytnuta v rámci #spoluprace s @knihydobrovsky

Podobne ako napríklad v Kingovom To alebo v Strachu od Kariku, aj tu sa príbeh točí okolo detí, ktoré si prešli nesmierne traumatizujúcim zážitkom a ako dospelí sa snažia na to zabudnúť a žiť svoj život. Samozrejme, čitateľovi je jasné, že ich čaká konfrontácia práve s tým zlom, v ktoré nikto neverí. V príbehu sa striedajú scény z pohľadu viacerých postáv. Udržať prehľad si vyžaduje určitý level technickej zručnosti, a tá Toddovi Keislingovi nechýba. Bavilo ma preskakovanie medzi postavami, ich zážitky a vnímanie udalostí, okrem toho sa z tónu autora dalo občas slušne predpovedať, kto by mohol prežiť a kto bude mať namále. Postavy sú teda umne zapracované, sú odlišné a veľmi uveriteľné. Autor dobre poprepájal jednotlivé generácie. V YA a NA knihách sú postavy väčšinou mladé, krásne a chytré; žiadni skúsení mentori, chýbajú starší dospelí. Tu si každá generácia odmaká svoje a budú musieť spolupracovať. Napätie v celej knihe sa dá krájať a autor ho perfektne dávkuje od prvej po poslednú kapitolu. Mágia v knihe je viditeľná a útočí na naše praveké strachy a fóbie. Autor našiel hranicu, pri ktorej sa človek možno znechutene zatvári, ale nemusí z toho mať nočné mory. Autorovi sa zvyknú vyčítať vulgarizmy. Áno, nájdete ich tu pár (a toho najhoršieho zrna), lenže aj tie mi dávali zmysel a pridávali postavám na uveriteľnosti vzhľadom na udalosti. Ďáblův potok bola napínavá pecka, ktorá ma bavila. Todd Keisling píše presne takým štýlom, ktorý mi vyhovuje. Jednotlivé prvky a scény pospájal veľmi dobre a korunoval to skvelým rozprávačským štýlom. Vznikol tak fakt dobrý príbeh. Ja som spokojná a priaznivcom žánru odporúčam.

Celkově “Ďáblův potok” doporučuji, pokud jste milovníci hororu, kteří ocení kombinaci napětí, temné atmosféry a propracovaných postav. Příběh nabízí nejen děsivé momenty, ale i hlubší zamyšlení nad lidskou psychikou a důsledky minulých činů.

Kniha vás hned vtáhne do děje. Na růžové brýle není čas ani prostor. Postupem se člověk dostává do života šesti lidí kterým byl život dán a měl jim být zase vzat. Ďábel nikdy nespí, jen vyčkává, je trpělivý. Za mě super děj, téma i popis. Nic pro citlivky.

Hororova atmosfera opravdu nechybi. Zacatek se trochu vlece cca do pulky knihy,pak uz je to jizda a tak trochu fantasmagory. Konec byl za me tak trochu zvlastni.

wow! To jsem nečekala. Rozhodně vhodné pro ty, kteří nečekají fakta, ale napínání i s trochou poodhalení co s lidmi udělají události z dětství.

Jack se vrací po 20 letech do svého rodného města, aby se opět setkal se svými sourozenci a společně čelili svým démonům z dětství, kdy byli členy podivné sekty. Pohřbené zlo se probouzí a je otázkou, zda je před ním alespoň někdo v bezpečí... Tohle byla pecka, jízda od začátku až do konce! Děsivé, úchylné, temné - tento román rozhodně není pro slabé povahy.

Proboha, pevně doufám, že se tohle nerozhodně nikdo filmovat.

Působilo toto vcelku zajímavě, ale cítím z toho inspiraci Jonestownem, který je mnohem zajímavější na dohledání a nabízí mrazivé a brutální příběhy, které se doopravdy udály. Pro všechny kterým přišlo zajímavé především Sekta, Hromadná sebevražda, tajemství v sektě, tak doporučuju opravdu zkoumat a nahlédnout do příběhů z Jonestownu a přímo na hlavu sekty Jima Jonese. Nebudete litovat!

Je jeden život využijte ho co nejlíp . Ďáblův potok velká sklenice od okurek co do ní dáte kameny a myslíte si že je plná... "Jste na omylu Staré lži nahoře, nová láska dole. Tvá vůle a staré zvyky jedno jsou" . Doplníte ji menšíma kamenama a stále si myslíte, že je plná? Zase jste na omylu... " kniha doprovázená super výběrem hudby, temnoty a děsu" protože do té sklenice se ještě vejde štěrk a takto si s vámi hraje Keislingova kniha... Stále si myslíte, že sklenice plná? Zase omyl protože se tam vejde ještě písek. Rozvláčné popisy a střídání dějů (je tady vidět inspirace Kingem) vás pošle do městečka Stauford v Kentucky ve kterém vám nebude moc dobře a to opravdu.

Církev svatých hlasů našeho Pána. Sekta, která se nachází u Ďáblova potoka, poblíž městečka Stauford. Vznikla celkem nevinně, jako spojení lidí, kteří hledali něco jiného, nebo byli vyhnáni pro barvu pleti či odlišné názory. Jenže v roce 1983 se tam odehrála hromadná sebevražda a kostel shořel. Přežilo jen šest dětí, které byly všechny dětmi pastora Jacoba Masterse. Tu hroznou noc je zachránili jejich prarodiče a v následujících letech se o ně vzorně starali ... Jenže i když se vše zdálo minulostí, se smrtí posledního prarodiče, úžasné Imogene, se Jacob vrátil. A chtěl své děti zpět... . Na knihu jsem se velice těšila a nalákala mě nejen obálka. Příslib hororu je pro mě vždy naděje, že si přečtu něco skvělého, ale tentokrát se to moc nepovedlo. Autor se snažil popsat každé místo do nejmenšího detailu, což akorát způsobilo, že se kniha zdála mnohem delší, než byla. Příběh samotný není špatný a sekty jsou něco, co mě láká... ale první polovina se zbytečně vlekla a druhá byla ... no... zvláštní. Nemám ráda vulgarismy a navíc ještě spojené se se*em. Celkově byl konec až moc přitažený za vlasy a připomnělo mi to díly Krajních mezí - takové ty staré horory s umělým peklem. . Věřím, že na knihu nezapomenu, přeci jen to nebylo nic, co bych četla denně. Ale žádný strach a děs se u mě nedostavil ...

Moc pěkně vystavěný příběh, zajímavé prolínání současnosti a deníkových záznamů, které byly navíc opravdu poutavé, zapojení mojí milované mytologie a rituálů a rozmanitá paleta charakterů. Zároveň však v některých ohledech poněkud přehnané a určité části dosti popisné, dalo by se to trochu zkrátit. Suma sumárum však velice pěkný horůrek, já jsem spokojena. Jste-li nekonvenční čtenář, směle do toho!