Vzpomínky na nás

​2,5/5 ⭐ (Pozor, tato recenze obsahuje spoilery!) ​Achjo, s Vzpomínkami na nás jsem měl opravdu velký problém. Čekal jsem od knihy víc, ale bohužel se pro mě stala jedním velkým zklamáním. ​Příběh nás zavádí za Alexem, který se vrací do městečka svého dětství, kde ho čekají nejen vzpomínky, ale hlavně opětovné shledání s jeho kamarádem Danielem. Pročítání deníku a návrat do minulosti znělo jako skvělý základ, ale realizace pokulhává. Kniha je neskutečně krátká a zbytečně uspěchaná. Kdykoliv se začne dít něco zajímavého, je to hned uťaté a děj se zase vrací k deníku, který ale bohužel postrádá jakoukoli hloubku. ​Postavy mi občas přišly až příliš dětinské, a celkově mám pocit, že se autor vůbec nepustil pod povrch. Když teta, u které Alex bydlí, onemocní, začne se sice situace lámat, ale přichází další nelogické kroky. Když se na scéně objeví Alexova matka (se kterou má Alex velmi toxický vztah), děj začne působit až absurdně. ​A to finále? To je kapitola sama pro sebe. Teta umírá, Dan a Alex si konečně přiznají city, které jsou víc než kamarádské… a Alex, který před pár stránkami tvrdil, že tohle je jeho rodina a jeho místo, se prostě sebere a odjede s mámou zpátky do města? Nechápu to. Opustit Daniela v nejhorší chvíli – hned po pohřbu a ve chvíli, kdy si konečně vyznají lásku? Proč ho nevzal s sebou nebo se nepokusil o jinou cestu? Alexův přístup „je boží, že jsme spolu, ale je to na mě moc, měj se“ mi přišel jako nehorázná zrada a podruhé Daniela naprosto potopil. ​Silně jsem bojoval s výsledným hodnocením. Nechci autorovi kazit průměr, zvlášť když je to prvotina, a musím uznat, že obálka je naprosto nádherná – tu se opravdu povedlo vytvořit. Ale příběhově to pro mě bohužel nefungovalo. Původně jsem chtěl dát jen 2 hvězdy, ale za tu obálku a snahu přidávám půlku navíc.