Matky (poškozená)

Nadia a Luke – ona je rebelující studentka, která se snaží uchopit svůj smutek, on, nadějný fotbalista, kterému se po úrazu rozplynou jeho sny. Jejich letní románek skončí těhotenstvím a rozhodnutí, které následuje, ovlivní jejich život v budoucnu. Knížka, u které nečekejte žádnou velkou akci, ale při čtení budete objevovat jednotlivé střípky a situace, které si postupně poskládáte jako puzzle a všechno vám do sebe zapadne. Je to ten typ knížek, kdy pomalé tempo ničemu nevadí. Čtení si i přesto užíváte, ponoříte se do příběhu a chcete Nadie i Lukovi pomoci, prožíváte s nimi jejich životy a nestačíte se divit, co jedno rozhodnutí může provést se životem. Překvapil mě autorky styl psaní, kdy si spoustu důležitých informací nechává nejprve jen pro sebe a čtenáři je odhaluje postupně. Například jsem ze začátku vůbec netušila, ve které době se příběh odehrává a teprve časem, jsem se k tomu dopracovala. Bylo to skvělé, díky tomu měl děj určité momenty překvapení, ač v úplně obyčejných věcech. Je zde použit krásný jazyk a některé věty přímo září v textu a říkají si o to, abyste si je vypsali, anebo alespoň vyznačili. Určitě se u nich pozastavíte, pousmějete, zasníte. Opravdu nádhera. Celý příběh je o odpovědnosti, pocitu viny, odpuštění, o tajemství a o nevyřčených věcech. Při čtení nás to donutí zamyslet se, jak bychom se chovali my, jestli je vůbec nějaké řešení správné. Najdete zde spoustu tajemství, která autorka nechává ukryté a je jen na nás, jak s nimi naložíme. Takhle knížka se tváří, že je přesně stvořená pro mě, ale bohužel, mně vůbec nesedla. Vůbec se na mě nic nepřeneslo, žádná emoce, přišlo mi to zdlouhavé. Zajímavý námět, některé části nádhera a luxus, ale většinou jsem se přistihla při tom, že čtu jen pro to, aby to už bylo za mnou. Je mi to líto, protože podobný styl knížek mám opravdu ráda.