Poslední zelené údolí

Úplně jiný pohled na válku Poslední zelené údolí se diametrálně liší od všech válečných a meziválečných knih, které jsem doposud četla. Hlavně tím, že ukazuje pohled na Němce a na to, že nejsou a nebyli všichni stejní. Že mezi nimi byla menšina etnických obyvatel, žijících na Ukrajině pod nadvládou Stalina v bídě a ukrutném smrtícím hladomoru. Proto se také tito původní němečtí obyvatelé snažili dostat za každou cenu na západ, za svobodou. A to i kdyby je to mělo stát život. Nesouzněli s názory a chováním Německa, odsuzovali SS a zvěrstva, která prováděli Židům. Ale přesto se rozhodli využít jejich ochranu a cestovat s jejich pomocí pryč ze spárů sovětského medvěda. Samozřejmě, nic není tak jednoduché. Proto se po dlouhém putování ocitají v Polsku, kde s nimi Němci mají své plány. Chtějí tam vytvořit novou kolonii árijské rasy. A tak jsou tito váleční uprchlíci nuceni oblékat se do oblečení, které strhali esesáci ze Židů před popravami. Denně uléhají do jejich postelí. Ale stále s nadějí, že utečou na západ, do svého vysněného zeleného údolí. Sny se začínají hlavní figurující rodině hroutit ve chvíli, kdy Sověti zajmou otce Emila a pošlou ho do vězeňského tábora, daleko, zpátky na východ Ukrajiny. A odtamtud se téměř nikdo nevrací živý. Shledá se po letech ještě Emil se svou rodinou? Přežije hrůzné zacházení v táboře? A co zbytek rodiny, podaří se jim překročit hranice do svobodného světa? A zelené údolí? Naleznou ho někdy? První třetina knihy se nečetla snadno. Přesun z Ukrajiny byl velmi vleklý a zdlouhavý. Zvrat nastal ve chvíli, kdy se nemocná Rese rozhodla vzepřít zbytku rodiny a šla se vykoupat do jezera. Od té chvíle jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Nejedná se o čistou faktografii. Nicméně, příběh je založený na reálných událostech reálné rodiny, jejíž fotky pak můžeme najít na konci příběhu spolu s mapami, kudy se kdo přesouval. Jedná se o příběh neskutečného odhodlání, vděčnosti, víry a naděje v lepší zítřek. Poslední zelené údolí je druhá kniha autora, kterou jsem četla. Dlouho jsem si říkala, že nerozumím tomu skvělému hodnocení této knihy. Že Pod krvavými nebesy mě zasáhlo víc. Ale nakonec se přidávám k obdivovatelům.

Líbila se moc.

Výborné navázání na první knihu. Nový příběh, stejně perfektní.